Diana Siswartonová: Fascinovala mě voda, její průzračnost

Narodila se v Praze, kořeny má v Indonésii. Její fascinace vodou a touha rozumět formám, které stojí za vodou, ji přivedla k propojení umění a vědy. I to je jedna z letošních tváří festivalu, Diana Siswartonová.

Mohla byste nám říci něco o svých kořenech?

Narodila jsem se v Praze. Mám kořeny napůl v Indonésii, díky svému otci z Jávy. Narodil se vedle Borobuduru, největší buddhistické stavby světa. Maminka byla Češka. Tyto dvě kultury, západní a východní, mě velmi ovlivnily.

Co vás přimělo zabývat se propojením umění a vědy?

Asi to souvisí s tím, co jsem zmínila. Fascinovala mě voda, její průzračnost. Voda vypadá jako nic, ale obsahuje všechno. Fascinovaly mě formy světa, ale chtěla jsem i porozumět tomu, jak vznikají. Například porozumět tvarům listů, rostlinám, jejich vlastnostem. Fascinují mě formy, za kterými stojí voda.

Co to znamená?

Žasla jsem nad tvary, barvami i formami pohybu v přírodě A zároveň jsem chtěla i pochopit to, co je za tím. Chtěla jsem jít až ke kořenům. Do bodu, kde se věda a umění spojují. To je to, co mě přitahuje.

Co vás inspirovalo k čištění a regeneraci?

Určitě to byl Viktor Schauberger, rakouský výzkumník, přírodní badatel a vynálezce minulého století. Současník Nikoly Tesly, Wilhelma Reicha a Rudolfa Steinera. Díky své schopnosti pozorovat vodu dokázal přijít s vynálezy, které daleko předběhly svou dobu. Myslím, že kdybychom se dnes dokázali řídit jeho mottem “Kapieren und kopieren” – „Pozorujte přírodu a napodobte ji“ – byli bychom na lepší cestě. My jsme se ale od přírody oddělili a zapomněli.

A jak vás tedy jeho teorie ovlivnily?

Když jsem uviděla svět jeho očima, zasáhlo mě to a chtěla jsem se ponořit do hloubky. Zjistila jsem, že voda nemá jen jednu podobu. Začala jsem hledat způsoby, jak prokázat její vitalitu. Poukázat na rozdíl mezi životodárnou a prázdnou, vyčerpanou vodou. Mimochodem, termín „vitalita vody“ není vědecký a na západě se s ním vůbec nepracuje. Východní kultury se tisíce let věnují její kultivaci skrze různé praktiky, např. jóga, ájurvéda, čchi-kung, atd. Bylo by fajn, kdybychom koncept našeho světa rozšířili. Voda je životodárná.

Můžete nám vysvětlit, jak funguje víření?
Vířivé technologie, anglicky vortex technologies, jsou založené na principu víru. Tento spirálovitý cyklický pohyb je nejpřirozenějším způsobem, jakým se voda v přírodě pohybuje. Tento pohyb je pro vodu velmi důležitý. Vířivé technologie napodobují přírodu, která prostřednictvím víření regeneruje, čistí a oživuje vodu. 

K čemu přesně při víření dochází?

Při víření dochází k dynamizaci a jemné, ale přirozené ionizaci vody. Voda se průtokem přes členitý a sofistikovaný prostor nabíjí. V tomto procesu se molekulární struktura vody uspořádá z chaotické na uspořádanou. Oživená voda se pak podobá té v živých buňkách a v nás samotných. Když voda stagnuje v lineárním potrubí, “zacuchá se”, vzniknou veliké shluky molekul, tzv. klastry. Díky víření se voda dynamizuje a obrovské molekulární klastry se rozmělní na jednotlivé menší.

Takže má pravidelnou strukturu?

Představte si ohromnou kouli složenou z malých kuliček, která se vířením rozpadne na tisíce kuliček - molekul vody. Všechny ty kuličky dohromady vnesou do organismu mnohonásobně více vody a živin, než ta původní ohromná koule, která buněčnými póry ani neprojde. Buňky pak mezi sebou lépe komunikují, tkáně jsou lépe hydratované a lépe regenerují.

Jak se to projevuje v přírodě?

U rostlin může vířivá technologie snížit množství vody potřebné na zálivku až o 30 procent, což je v dnešní době velmi zajímavé. Navíc může dojít k přestrukturování obsahu vody, která pak získá jiné vlastnosti. Struktura je důležitá. Jako příklad lze uvést čistý uhlík, který může existovat ve formě tuhy nebo diamantu. Chemické složení je stejné, ale forma alias struktura, jinými slovy architektura, vytváří rozdíl ve vlastnostech. Zatímco tuha je měkká, diamant je nejtvrdší na stupnici tvrdosti nerostů.

A stejně je to i s vodou?

Ano. Voda v nás je dokonale krystalicky uspořádaná, ale přesto tekutá. Je jakoby gelovité konzistence. Vířivé technologie mohou přestrukturovat vodu, takže i látky v ní získají jinou strukturu a jiné vlastnosti. Například: Když voda proteče skrz vířící zařízení, přirozeně se změkčí a dojde ke snížení povrchového napětí. Přestanu se tvořit tvrdé nánosy vodního kamene. Původní kalcit se změní na aragonit, což je jen jiná krystalická struktura uhličitanu vápenatého. Ten nevytváří tvrdé krusty, ale vymývá se. Když jsem tyto technologie testovala u rostlin, zaznamenali jsme jejich větší odolnost vůči škůdcům, ale také vůči suchu. Ty, co byly zalévané běžnou vodou uschly, zatímco rostliny zalévané vířenou, tzv. strukturovanou vodou, sice také vypadaly suché, ale po zalití strukturovanou vodou byly schopny růst dál. Vířivé technologie tak představují fascinující nástroj pro pochopení a využití vody v různých oblastech.

Jaké jsou některé z novějších trendů v inovacích a výzkumu v oblasti úpravy vody, na kterých pracujete?

V současné době se zaměřuji na schopnost vody nést informace. Naše těla obsahují velké množství vody, a já se nyní zabývám tím, jak představit lidem, co to znamená, že voda nese informace. Voda je médium, které převádí energetické vlivy a impulsy do fyzických forem. Slovo informace pochází původně z latinského informace, což označovalo proces, při kterém se něco formuje nebo bere na sebe formu. Informace ve vodě na sebe berou fyzické formy, vytváří struktury. Ty jsou nositelem informací a vlastností. Z výzkumů vyplývá, že voda je schopna tyto informace udržet a předávat je dál živým organismům, i když původní látka už není fyzicky přítomna. Organismy na tyto molekulární struktury ale reagují tak, jako by tam původní substance stále byla.

Jaké je vaše poselství pro lidi, kteří chtějí přispět k ochraně a udržitelnosti naší planety, ale nevědí, kde začít?

Stejně jako s vodou. Dostředivá síla způsobuje koncentraci a zhmotnění, odstředivá síla způsobuje rozptýlení a zánik. Vše dnes hledáme někde venku. Doporučuji začít u sebe. Nejprve být v souladu sami se sebou. Malé věci, které uděláme pro sebe, nám dají sílu dávat dál. Pokud budu vyspaná, vyživená a spokojená s tím, co dělám, pak mohu udržitelně šířit energii dál

Takže začít od sebe?

Ano. A klidně experimentovat. S tvary a materiály. Ochutnávat vodu, vnímat jí, hrát si s ní. Ti, kdo ji zkusí ovlivnit, budou překvapeni, že voda se skutečně mění a že na ni ihned reagují zvířata i rostliny. 

Jak může EKOFILM přispět k zvyšování povědomí lidí o důležitosti ochrany životního prostředí, včetně vody?

EKOFILM může posílit ty, kteří se na něm sejdou a vést k hlubšímu porozumění. Inspiraci v tom, co mohu udělat pro podporu živlů, které jsou naší neoddělitelnou součástí. Příliš často se soustředíme na to, co je špatně, a zapomínáme na to dobré. Věřím, že EKOFILM může v lidech vzbudit chuť a inspiraci k tomu dělat věci jinak, aby byl náš svět lepší a krásnější.

Dianu Siswartonovou můžete potkat na Rodinném dni EKOFILMu v Zoo Brno. Mrkněte, co všechno na vás čeká.