Tomáš Hulík: Věřím, že síla faktů dokáže inspirovat

Tomáš Hulík ve své tvorbě nechce strašit a ukazovat šrámy, kterých se na životním prostředí dopouštíme. Naopak věří, že síla faktů a pozitivně laděný film umí diváka vtáhnout do děje a inspirovat k zamyšlení, co můžeme dělat jinak. Na letošním EKOFILMu sice bude oceňovaný filmař a fotograf Tomáš Hulík v roli porotce, přesto se však budou moct návštěvníci festivalu přesvědčit, jak jeho vize funguje. V nesoutěžní sekci uvede svůj nový film Odvrácená tvář Slovenska.

Jak si jako režisér, kameraman a producent vybíráte, s kým se pustíte do spolupráce?

Mě ke spolupráci motivuje výborná kvalita týmu. Vždy je lepší, když pracujete se špičkovou produkční společností. Relativně často spolupracuji třeba s kolegy z Rakouska, aktuálně se pouštíme do dokumentu o dolním toku řeky Moravy. Je to bývalý tým z televize ORF a mám jistotu, že jsou v projektu zapojeni ti nejlepší lidé. Kromě toho vím, že si spolupracovníky dobře vycvičí, aby výsledné dílo vypadalo dobře.

Nechybí vám ale filmařské vzdělání? Jste přece přírodovědec.

Film je jedna z branží, kde není odborné vzdělání až tak nutné, i když, pokud ho máte, je to lepší. Ale zrovna v přírodopisném dokumentu je to spíše otázka citu, oka a trpělivosti. Nejdůležitější je poznání samotných zvířat a pro mou práci je špičková výhoda, že mi přírodovědecká fakulta právě tenhle základ a zájem o děje v přírodě dala.

Co je pravdy na tom, že o tématech některých vašich filmů rozhodla náhoda?

Lidé se občas ptají na scénáře. Ony to nejsou ani scénáře, spíše pár bodů, které bych chtěl natočit, zážitky, které jsem si zaznamenal. Do připravovaného filmu o dolním toku Moravy mám vysněný záběr, kdy mi v době říje přes řeku Moravu přicházejí z Rakouska na Slovensko jeleni. Jenže… Často vám nakonec příroda nabídne hezčí výjevy, než jste si naplánovali a vysnili. V tomto je opravdu mocna čarodějka.

Když znáte ekologické nároky zvířat, umíte je najít. Na to je ale nutné mít výborné přírodovědné znalosti, nastudovanou problematiku a znalost místního prostředí. A tu vám může nabídnout špičkový lokální průvodce, který třeba z myslivosti nebo pytláctví přesedlal do přírodě bližších služeb.

Jak se vyrovnáte s argumentem, že natáčením zvířat v jejich přirozeném prostředí měníte svou přítomností jejich chování, a potenciálně je tak ohrožujete?

Nevylučuji, že se něco může stát, člověk není neomylný, ale když se umím v přírodě chovat, riziko je minimální. A z obrazového hlediska, když budu mít vystresované zvíře, které se bude pořád ohlížet, jednoduše ten záběr nebude hezký. Prostě nepůjdu přes mrtvoly. A když to nepůjde zblízka, půjde to zdálky. Zvíře má můj výsostný respekt.

A nemůže to u toho daného jedince vyvolat nižší ostražitost před potenciálními lidskými agresory?

Teoreticky to možné je, ale ze zkušenosti s bobry vím, že když šel okolo někdo cizí, udržovali si ostražitost a odstup, báli se. Nevylučuji, že jsme hranici ostražitosti mohli trochu posunout, ale to riziko je opravdu minimální.

Ale pojďme na chvíli od přírody k jiné vášni – modernímu výtvarnému umění. Kam konkrétně byste festivalové návštěvníky pozval nebo co považujete za velmi inspirativní?

Třeba v Bratislavě máme skvělé Muzeum moderního uměni Danubiana, kde je velmi pěkný průřez současným výtvarným uměním, ať už malba, kresba, objekty či sochy. A rozhodně pak doporučuji rakouskou Albertinu. Obě jsou to špičkové instituce, kam se člověk vždycky rád zajde podívat na příjemná díla či za inspirací. V Česku máte vlastně na moderní uměni větší štěstí a odvahu, protože jak veřejné, tak soukromé galerie si dovolí udělat i větší výstavy. Ona je to totiž hodně otázka peněz, konkrétně nehorázných nákladů na pojistky děl v hodnotě desítek milionů.

Máte tedy blízko k přírodě a umění. A také jste prohlásil, že když při focení vidíte, jak se k přírodě chováme, přimělo vás to postavit se na stranu její ochrany.

S přírodou a uměním jsem vyrůstal a jsou to do značné míry spojité nádoby. Vždyť umění hodně vychází z přírody. Barvy, tvary, všechno už bylo v přírodě vymyšleno.

Mě štve, že Slovensko má stále relativně zachovalou přírodu, ale my jsme natolik hloupí, že ji ukrutným způsobem likvidujeme. Okolní země si tou likvidaci prošly a teď přírodě pracně znovuvytvářejí prostor. My ji ještě máme, ale děláme vše pro to, abychom ji zlikvidovali.

Řada filmů obsahuje nějaký apel. Jenže po jejich zhlédnutí si člověk řekne „to je tak velké, že s tím nic nenadělám,“ a proto zůstane pasivní. Nebo filmy, které diváka obviňuji, co všechno ve své každodennosti děla špatně, a ten se pak dostane do obranné pozice a „postaví se na zadní“. Co by měl podle vás dobry film o přírodě a aktuálním dění obsahovat, aby pozitivně motivoval?

Popsal jste to docela přesně. Podívejte… Dělal bych to nerad a doufám, že filmy nikdy nebudu dělat tak, že bych prezentoval nějaký svůj až extremistický názor. Film má podle mě popisovat skutkový stav věci a má střízlivě zhodnotit, jak to je. A ano, může obsahovat apel, ale zdravý apel, aby se divák začal zajímat, jak to reálně je a proč to tak je.

Třeba filmy o Africe z produkce BBC, jsou fantastické, vtáhnou vás do děje a možná i motivují vyrazit tam. Takže dobrý film by měl být pozitivní.

Není vlastně cestování do vzdálených míst v rozporu s tématem letošního EKOFILMu, tedy udržitelnou spotřebou?

Myslím, že není. Samozřejmě zaleží na tom, do které země se vydáte. Ale ta nejbohatší příroda, jakási Noemova archa, je v národních parcích. Když do nich, třeba v té Africe, vyrazíte, necháte peníze právě v národních parcích a pomůžete ochraně proti pytlákům. To je podle mě pro přírodu důležitý kontext. Svou návštěvou podpoříte tamní ekonomiku, dáte lidem práci, a přestože tam vlastně budete v luxusu, místní si i díky tomu budou své přírody více vážit. Budou z ní mít příjem a nezačnou ji drancovat.

Ve své práci používáte jako medium obrazové políčko. Jaký dopad na udržitelnost podle vás má stále se zdokonalující a stále dostupnější technologie obrazového záznamu?

Přijde mi, že jak se tyto technologie staly masově dostupnými, mnoho lidí může být v přírodě rušivým elementem. Profesionál se snaží vyrušování minimalizovat, protože ví, co může způsobit. Ale mnozí na tuhle rovinu doslova dlabou, na prvním místě je pro ně jen ta fotka. Právě díky dostupnosti technologie.

Vlastně by mě dost zajímalo, jestli lidé chodí na atraktivní místa kvůli zážitku, nebo jen kvůli fotce na sociální sítě. Jasně, když někam jdu a je to tam úžasné, udělám fotku a ta samozřejmě putuje i na sociální sítě. Ale nejdu tam primárně pro tu fotku, jdu si to místo prožít. Jdu si pro obohacující zážitek. Ale má a chce takový zážitek ten, kdo si jde jen pro fotku na Instagram a špendlík do mapy?

Ale abych to nějak povzbudivě zakončil. Učte se, vzdělávejte se, poznávejte. Budete mít krásné vzpomínky, dokážete svět prožít, dokážete si lépe, i z filmů, odnést to pozitivní.